Aśóka čakra

V sobotu 21. října vyrážíme s Martinou na měsíční cestu do Indie. Plánujeme projet pouze kousek její severní části: z Dillí na severozápad do Amritsaru, posvátného místa Sikhů, a dále na sever do Dharamsály, střediska „Malého Tibetu“ a sídla dalajlámy. Potom přes Rišikéš na trek z Gangótrí ke Gómukhu, pramenu svaté Gangy, a možná ještě kousek dál. Po návratu z Himalájí bychom se rádi, pokud čas dovolí, zastavili na výročním trhu s dobytkem v Puškáru. Samozřejmě nevynecháme ani slavný Tádž Mahál v Ágře na břehu řeky Jamuny a nenecháme si ujít ani Váránasí s rozlehlými gháty podél Gangy. Nakonec si dáme šálek čaje v Darjeelingu.

Během naší cesty by se tady měly objevovat krátké postřehy z cesty. Některé hezké fotky bychom rádi nahrávali do indického fotoalba. Podle času, chuti do psaní a přístupu k Internetu...

ATOM feed Všechny zápisky z Indie jsou také publikovány jako news feed ve formátu Atom 1.0.

mapka Indie s městy, která plánujeme navštívit

mapka Indie s městy, která plánujeme navštívit


21. 10. 2006, den 1

Po horecnatych pripravach dnes nad ranem konecne vyrazime. Batohy jsme si sbalili uz ve ctvrtek vecer, vcera jsme na posledni chvili pridali par zapomenutych drobnosti a dnes po pate ranni jsme vyrazili taxikem na Ruzyni.

Letadlo do Parize melo letet v 7:15; pri odbaveni nas slecna ujitila, ze se nemusime bat kratkeho casu na prestup: v Parizi na letisti Charles de Gaulle je pry takovy bordel, ze my budeme mit dost casu prestoupit a Frantici dost casu prendat zavazadla do druheho letadla. Takze nam nevadilo ani 15minutove zpozdeni pri odletu z Prahy

V Parizi jsme prejeli do budovy sousedniho terminalu letistnim autobusem, ktery objizdi cele letiste, takze misto prime cesty z budovy B do A jsme cestou navstivili jeste D, F, E a C. Casu bylo dost, nakonec jsme odstartovali s hodinovym zpozdenim, az v 11:30.

V Dilli jsme pristali o hodinu pozdeji proti planu, v 19:30 SELC, tj. 23:00 mistniho casu. Pri preletu nad mestem vsude vybuchovaly ohnostroje: hezky nas tu privitali. ;-) Imigracni urednici byli pravdepodobne prekvapeni tim, ze do Boeingu 747-400 se vleze tolik lidi; po 20minutovem cekani ale jednu z uzvarenych prepazek otevreli a my jsme dostali hezke modre razitko do pasu.

Alespon jsme ale nemuseli cekat na batohy, protoze uz jezdily na pasu. Martina svuj uvidela hned, ale na muj jsme cekali asi 10 minut. Pak jsme si na druhe strane vsimli hromady odlozenych zavazadel, ktera nekdo proaktivne sundal z pasu. Byla tam i moje krosna. Kdyz jsem ji videl, byl jsem rad, ze jsme si je nechali na Ruzyni obalit do folie.

U vychodu z celniho prostoru cekalo snad na sto lidi s cedulkami se jmeny. My jsme si z domova reservovali levny hotylek Smyle Inn v centru a meli jsme domluvenou i dopravu z letiste. Nas clovek byl nejvice osuntely, ale byl sympaticky. Posadil nas na "5-10 minut" a sel sehnat taxik. Ja jsem mezitim odbehl do jedine smenarny vymenit dolary za rupie (44,4 Rs za dolar). Kdyz jsem se po dvaceti minutach vratil k Martine, jeste tam cekala na nasi spojku. Ale ta prisla, jeste nez jsem si stihl sednout. Omlouval se, ze mel problem sehnat taxik.

Nasedl s nami do osuntele dodavky a navigoval ridice k hotylku. Martina mela cestou strach; jel jak drak, dvakrat mel ridic co delat, aby neboural. Cestou do centra jsme videli dost chudaku, jak spi na ulicich, priktryti jenom dekou. A par prochazejicich se krav. U hotylku pak byla sposuta odpadku na ulicich, par krav, mnozstvi zaparkovanych cyklo- i motoriks a dost lidi - doznivaly oslavy Diwali, svatku svetel.

Na pokoji jsme byli v jednu rano mistniho casu. Rychle jsme si hodili nase prosteradla na postel a pokouseli se po dlouhem dnu usnout. Nejak to ale neslo, prevalovali jsme se skoro dve hodiny...

Daniel


22. 10. 2006, den 2

Dospavali jsme vcerejsek: vzbudili nas az po jedenacte rano klepanim na dvere, ze nas ceka snidane. V hotelu je kavarna, mala jidelna, nekolik pocitacu pripojenych k Internetu a taky tady maji prepazku, kde prodavaji zajezdy. Vedouci nas mezitim, nez nam udelali toasty, zpovidal, kam planujeme jet, co chceme videt, jestli je Martina moje pritelkyne nebo zena... Snazil se nam zaridit zajezd, ale slusne jsem ho odmitl, ze mame svuj plan a rozhodneme se sami.

Pred jednou jsme zasli reservovat na zitrek listky do Amritsaru na nadrazi New Delhi Station, ktere je asi 5 minut pesky, na hranici nasi ctvrti Pahar Ganj. Pres hlavni silnici nam pomohl v davu autobusu a motoriks prejit mily Ind; pak se nas hned ujal dalsi, ktery nas poslal nekam dal k nadrazni budove. Meli jsme radost, jak jsou prijemni.

Ale hned ve vchodu do budovy nas odchytl jakysi chlapek, ktery nam rekl, ze listky nam tu prodaji jenom na dnesek, ze reservaci na dalsi dny delaji nekde jinde. Napsal nam na papirek adresu a kdyz jsme mu rekli, ze nevime, kde N. Block, poradil nam, at si nebereme motoriksu na ulici, ze bychom platili zbytecne moc. Zavedl nas k jedne riksi kousek, dal ridici adresu a rekl nam, ze to je za 10 Rs. Riksa nas vezla asi 10 minut, zastavila u nejakeho domu, kde byla na dvore turisticka kancelar. Mel jsem pocit, ze to je nejaka soukroma cestovka, ale bylo tam dost cizincu, tak jsem tomu dal sanci. Na prepazkach meli samolepky s texty v arabskem pismu a muslimskymi symboly. Chlapek se nas zeptal, odkud jsme, rekl nam, ze ma spoustu pratel z Ceske republiky. Vzal si nase pasy a pak nekam volal. Ze pry nejblizsi volny termin vlaku do Amritsaru je na pristi nedeli, 30. Dal mi telefon, kde mi to stejne rikal nejaky clovek. Ted uz jsem mu neveril ani slovo. Vyptaval se nas, kam chceme jet, kdy tam chceme byt... Nabizel nam let do Srinagaru a tridenni pobyt na jezere Dal. Byl neodbytny, nadel si vymluvit, ze mame svuj plan a nechceme jet nekam do "naprosto klidneho a bezpecneho" Dzammu a Kasmiru. Nakonec jsem si vzal pasy ze stolu, rekl mu, ze to nema cenu a odesli jsme ven.

Dostali nas.


Jak to vidim ja?

Bydlime ve ctvrti Paharganj, je tu spousta levnych hotelu, stanku a ruznych dealeru a nahanecu. Porad nam neco nabizi, vcetne hasise a opia.

Skoro tu nejsou chodniky, takze auta, riksy, motoriksy, lidi a kravy chodi po jedne ulici. A vsichni neustale troubi. Kdyz uz je nekde chodnik, tak vedle je neuveritelne rusna silnice. Napoprve me musel prevest jeden hodny Ind, prechod tu nikdo nerespektuje. Dokonce ani cervenou. Taky jsme zkusili metro, ale nemohli jsme z nej vystoupit. Pravidla o tom, ze se napred vystupuje asi neznaji.

Taky jsme na nadrazi videli, jak se nastupuje do vlaku. Vojaci to trochu koordinuji, ale ten dav lidi se tezko zvlada. Nekoho zfackovali, par lidi pretahli bambusovou tyci, ale vsichni se stejne cpali dal. Asi tu funguje nejake kouzlo, protoze v tom vlaku uz museli byt stovky lidi a porad nastupovali dalsi a dalsi a pritom na druhe strane nevypadavali. My bychom meli cestovat druhou tridou s lehatky, tam snad takovy naval nebude :-)

Dnes uz jsme jedli nejake indicke jidlo a pili napoj "lassi" z podmasli. Ted jsme v hotelu a cekame na prujem. Urcite prijde az zitra ve vlaku.

Jinak jsme videli jen Jantar Mantar, coz je astronomicka observator postavena pred 300 lety. Hodne brzy se tu stmiva, tak jsme ani nestihli moc fotit, budeme se tam muset vratit pozdeji.

Martina


23. 10. 2006, den 3

Rano jsme si na nadrazi v prodejne listku pro turisty koupili listky do Amritsaru. Vlak odjizdi v 19:35, mame druhou luzkovou tridu. Do Amritsaru bychom meli prijet zitra rano v 6:00.

Ted odchazime z hotelu Smyle Inn. Na nadrazi je uschovna zavazadel, kde si nechame krosny (10 Rs za prvni den, 22 Rs za druhy a 37 Rs za kazdy dalsi).

Do zhruba pul sedme, kdy bychom meli byt zpet na nadrazi, se jdeme podivat na Cervenou pevnost a dzinisticky chram s ptaci nemocnici.


Mesita Masjid Jami

Mesita Masjid Jami

2. 11. 2006, den 13

Koupite si listek do vlaku: prvni trida. Nasednete do nej a zjistite, ze zadny vagon prvni tridy v nem neni zarazen.

Ale i presto se nam podarilo do Agry dojet.

copyright © 2000–2017 Daniel Fišer (XHTML 1.1 & CSS)