Od října 2000 do dubna 2001 jsem žil v Madridu; občas jsem si našel chvíli na to, abych tady napsal pár vět o Madridu a vůbec o tom, co mne tam potkalo. Nepsal jsem každý den, ale jenom když jsem měl čas a důvod ke psaní.
| říjen 2000 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
| 1 | ||||||
| 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
| 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
| 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
| 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
| 30 | 31 | |||||
| listopad 2000 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
| 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
| 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
| 27 | 28 | 29 | 30 | |||
| prosinec 2000 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
| 1 | 2 | 3 | ||||
| 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
| 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
| leden 2001 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | ||||
| únor 2001 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | |||
| 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | ||||
29. 10. 2000: Casa de Campo, madridská Šárka
Hodiny jsem si radeji posunul uz kolem pulnoci, abych se nahodou nedostal do casove smycky...
Na pul druhou jsem mel domluvenou prohlidku podkrovniho bytu u nadrazi Atocha, radeji jsem vyrazil o chvili driv, protoze jsem nevedel, kde to presne je. Pockal jsem v nadrazni hale, maji z ni udelanu ohromnou zimni zahradu... ale o tom az nekdy jindy. Na misto jsem prisel asi o pet minut driv, nikdo neotviral, tak jsem jim sel zavolat telefonem, kde ze jsou; jedine, co mi ten clovek velmi spatnou anglictinou rekl, bylo "It's finished." Hodne mne nas*ali.
Po ceste domu jsem se stavil na obede v takovym bufiku, kde zaplatite vstupne a muzete toho snist, kolik chcete (piti se ovsem plati zvlast). O vikendech to neni spatne, protoze to je celkem levne, a kdyz si clovek da jenom mensi snidani, tak to pozde odpoledne prijde vhod. Tentokrat uz jsem byl oproti minule navsteve chytrejsi: dal jsem si dve koly, abych toho vic snedl... ale radeji jsem nepatral, co to vlastne jim. Nektere veci vypadaly jako varene rozsekle lebky neznamych zvirat; nebo to byla nejaka divna zelenina?
Bylo pekne, svitilo slunko, tak jsem se konecne jel podivat do Case de Campo, velikeho parku na jizozapadnim okraji Madridu. Desitku metro opravuji, ale jezdi tam zdarma nahradni autobusy (normalni listky nejsou prestupni).
Konecne jsem nasel misto, kde se da v Madridu jezdit na kole. Skoda, ze mi ho doma v sobotu ukradli. :-(( Ale krome jezdeni na kole se v Casa de Campo taky pekne prochazi nebo jenom tak posedava na lavickach a cte. Spousta madridanu tam vyrazi na pikniky, nekteri auty, nekteri se svezou lanovkou ze stanice metra Argüelles. Myslim, ze tam taky budu chodit casteji, stoji to za to.