Od října 2000 do dubna 2001 jsem žil v Madridu; občas jsem si našel chvíli na to, abych tady napsal pár vět o Madridu a vůbec o tom, co mne tam potkalo. Nepsal jsem každý den, ale jenom když jsem měl čas a důvod ke psaní.

říjen 2000
po út st čt so ne
  1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31  
listopad 2000
po út st čt so ne
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30  
 
prosinec 2000
po út st čt so ne
  1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
 
leden 2001
po út st čt so ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31  
 
únor 2001
po út st čt so ne
  1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28  
 
březen 2001
po út st čt so ne
  1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  
 
duben 2001
po út st čt so ne
  1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30  

 2. 1. 2001: Silvestr v madridském Beverly Hills

Vcera jsem byl pozvany ke kolegovi z prace na veceri a potom na party. Vlastne me pozvali kolegove dva, jsou to svagri.

V deset vecer jsem prijel k Juanovi (nas obchodnik) domu. Nastesti nas tam nebylo moc: J. s manzelkou a tyden starou dcerou, Pablo (to je ten druhy kolega z prace) a asi tri dalsi pribuzni. Trochu jsem plkali a popijeli, potom jsme se navecereli a tesne pred dvanactou nachystali hrozny (pro Cechy to prelozim: vino) a pustili televisi (ve Spanelsku vysila ;-) ).

Tady je totiz takova tradice, ze o pulnoci se s kazdym uderem hodin sni jedna hrozna a potom si lidi muzu neco prat (nekdo mi tvrdil, ze jedno prani, jini tri a kdesi jsem cetl, ze dvanact). Finta je v tom, ze tech dvanact bobuli proste nestihnete snist, musite koupit malinke a nesmite je kousat, jenom polykat.

Nam se to nikomu taky nepovedlo: kdosi zazmatkoval a rekl, ze ted jeste ne, ze budou zvonit az za chvili... za chvili uz tam bezela nejaka reklama. ;-)

Pred druhou hodinou jsme se vydali v autech na tu party. Poradala ji Pablova sestrenice ve ctvrti Moraleja, coz je takove mistni Beverly Hills. Ona sama ma nejakou produkcni spolecnost, jeji tatik udajne ale zbohatl praci. Melo tam byt udajne 100 az 150 lidi.

Prekvapilo mne, ze hned v aute si J. a P. dali rayo (kokain). Nikdy bych to do nich nerekl. To ovsem jeste nebylo vsechno...

Kdyz jsme prijeli do Moralejy (je to asi 15 km od centra), neveril jsem svym ocim: pripadal jsem si skoro jako pred Trojskym zameckem. A to byla samozrejme tma a nemohl jsem poradne videt zahradu a okoli. Zaplatili jsme vstupny pet tisic peset a sli se "bavit".

Party byla v prizemi, bylo tam asi 50 lidi. Dva DJove a dva barmani. Hudba ne zrovna muj styl, vetsina lidi jeste min. Ale nebylo to zas tak hrozny, potkal jsem tam i par zajimavych lidi, se kterymi se dalo bavit.

Ale prekvapeni me cekalo uz za chvili, kdyz jsem sel na zachod. Byly tam dva, puvodne jsem si myslel, ze jeden je damsky a druhy pansky. Ale velmi brzy jsem pochopil, ze u jednoho je fronta tech, co si jdou odskocit, a u druheho cekaji ti, kteri si jdou dat dalsi rayo. Ono se asi neni v takoveto spolecnosti deti bohatych rodicu, héreček (pamatujete si Kurvahošigutentag?) a vubec podobnych typku co divit. Nedelam si iluze, ze je to v Praze jiny (i kdyz tam jsem se s takovyma lidma nastesti nepotkal). (Abyste mne nepochopili spatne: nemyslim fetaky, myslim ty, co si o sobe mysleji, ze jsou "smetanka".)

Pred devatou rano jsem se sebral a vydal se domu. U brany jsem poprosil hlidace, aby mi zavolal taxik. Cekali tam jeste dva mladi Italove a on nam navrhl, at se svezeme spolu a podelime se o cenu, protoze bych musel cekat asi 20 minut na dalsi.

Svitalo a ti dva byli nejzajimavejsi lidi, ktery jsem ten den potkal.

copyright © 2000–2017 Daniel Fišer (XHTML 1.1 & CSS)