Od října 2000 do dubna 2001 jsem žil v Madridu; občas jsem si našel chvíli na to, abych tady napsal pár vět o Madridu a vůbec o tom, co mne tam potkalo. Nepsal jsem každý den, ale jenom když jsem měl čas a důvod ke psaní.

říjen 2000
po út st čt so ne
  1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31  
listopad 2000
po út st čt so ne
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30  
 
prosinec 2000
po út st čt so ne
  1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
 
leden 2001
po út st čt so ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31  
 
únor 2001
po út st čt so ne
  1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28  
 
březen 2001
po út st čt so ne
  1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  
 
duben 2001
po út st čt so ne
  1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30  

18. 3. 2001: Las Fallas, pt. II

Dneska jsem si trochu privstal, uz v jedenact jsem byl v ulicich na snidani. Bylo zase horko, v poledne bylo skoro tricet stupnu, tak jsem se rozhodl vyrazit na plaz. Uz jste se nekdy koupali v breznu v mori? Ja jsem to zkusil jenom jednou, ve Stavangeru s mistnimi Vikingy, ale to bylo jenom osm stupnu a na plazi nas cekal ohnicek, termoska s cajem a flaska s Stroh rumem... ;-)

Napred jsem se ale chtel podivat na mascletà zblizka. Vcera jsem ji videl jenom z balkonu, dneska jsem se rozhodl jit primo na Radnicni namesti. Bohuzel jsem se tam vydal pozde, az ve ctvrt na dve. Dostal jsem se jenom asi 50 metru od namesti, do jedne z hlavnich ulic s bary a (docasne sklizenymi) zahradkami. Ulice byly narvane, skoro se nedalo pohnout. Chvili pred druhou zacali byt vsichni nervosni a zacali piskat... a pak to zacalo! Uplne mi zalehly usni bubinky, par metru prede mnou dokonce jedna señorita omdlela a museli ji odnest a krisit stranou...

Kdyz se mi podarilo dostat se z davu, musel jsem se zeptat policajta (byli na kazde krizovatce, protoze kazda druha ulice byla zavrena kvuli ohromne sose falla), kam docasne presunuli zastavku autobusu, ktery jezdi na plaz. Byla tam fronta, cekali jsme asi ctvrt hodiny, ani se tam vsichni nevlezli, skoro polovina autobusu byli taky cizinci...

Valencie ma jednu plaz skoro v centru, druha je asi 10 km od centra. Ta mestska plaz je spinavejsi, obklopena bary a diskotekami a v lete je udajne narvanejsi, ale dneska byla skoro prazdna. Prece jenom jeste neni sezona. ;-)

Koupat se bohuzel jeste nedalo, voda byla ledova a na brehu me necekal ani caj ani rum. ;-) Tak jsem se v ni aspon chvili brouzdal a pak jsem zalehl a cetl si (taky mate radi pruvodce Lonely Planet?). Nikdy jsem nemel rad letni valeni se na plazich, ale musim se priznat, ze ted, v pulce brezna, me to dostalo a neodolal jsem... ;-)

Na pokoji jsem si dal sprchu, pisek jsem mel vsude... a vyrazil jsem do ulic. Zase pokracovaly pruvody, stejne jako vcera. Dneska uz v nich bylo trochu min chlapu v suknich a mensi mnozstvi skupin melo svoji vlastni kapelu. Naopak pribyli señory a deti, nektere pruvody byly jenom z predskolnich mrnat ve folklornim obleceni. Panna Marie uz byla taky cela oblecena, jenom ji dodelavali naprsenku z bilych karafiatu.

Dostal jsem hlad a konecne jsem chtel ochutnat _pravou__valencijskou_ peallu. Myslim, ze jsem tady o ni jeste nepsal, takze mala gastronomicka vsuvka:

Paella je neco jako italske risotto. Ve Valencii se tradicne pestuje ryze (privezli ji Maori) a v minulosti patrily ryzove pokrmy k tem nejlevnejsim, tj. i nejrozsirenejsim (Spanelsko bylo do 60. let _velmi_ chude a 40. leta se tu nazyvaji "hladova"). Paella je nejznamejsi mistni oda na ryzi: dusena ryze se safranem a nejcasteji s morskymi plody. Tradicne se dela na otevrenem ohni ve velkych, az metrovych, panvich. Nejcasteji v ni najdete ruzne krevety a slavky, skeble, kraby, chobotnicky a olihne (kalamary) a obcas i kousky ryb. Delaji se ale i varianty s kralicim nebo kurecim masem. A existuje i verse bez ryze, s nakratko nalamanymi nudlemi.

Vsechny hospody byly plny, nakonec se mi ale podarilo jednu peknou najit. Nechtel jsem nic nobl, radeji neco lidovyho, neco verdadero. Ale nic moc, lepsi paellu jsem jedl v Madridu. :-( Snad zitra...

Po jidle (co jsem ve Spanelsku, nemuzu pouzivat nase terminy "obed" a "vecere": za a) se tady ji pozdeji, za b) ja jim, kdyz dostanu hlad; obed tak treba muze byt v sest vecer...) jsem se sel jeste naposledy pred jejich zitrejsim spalenim podivat na dalsi fallas. Ale jak uz jsem psal vcera, byly si hodne podobny, dokonce se mi uz ani nepodarilo najit tu suprematistickou, Malevichovu.

Takze jsem pomalu zacal hledat nejakou peknou hospodku, kde bych prijemne stravil cas do dalsiho, tentokrat posledniho, nocniho ohnostroje. Zabloudil jsem do ctvrti El Carmen (mistni ji rikaji Carme), kde se mi podarilo najit misto v prijemne zahradce... Po chvili jsem zjistil, ze jsem v Johnu Silverovi, ktery je dokonce zminovany v Lonely Planet (stejna vec se mi stala i vcera). A kdyz jsem videl menu, tak mi srdce zajasalo a neodolal jsem: majitel, Jürgen, je totiz Nemec, takze menu bylo plne wurstu a klobasek... Sice jsem si musel pockat neco pres hodinu ("je tady tolik lidi, ze jsme uplne zkolabovali"), ale bylo to prijemne cekani... dokonce mi dali jeden tanque (pullitr) piva na ucet podniku, ze musim tak dlouho cekat. A madarska klobaska byla vynikajici! :-)

Pred jednou jsem se zvedl a vydal se opet do vyschleho koryta Turie (myslim, ze Spanele by moc neuvitali, kdybych tomu rikal wadi ;-) ). Ohnostroj dneska zacinal az v pul druhy, ale mel byt monstrozni. A byl: trval pul hodiny a musel byt videt i slyset siroko daleko mimo Valencii...

copyright © 2000–2017 Daniel Fišer (XHTML 1.1 & CSS)